Ten božský klid...

V posledních týdnech si připadám, jako kdybych s časem hrála dostihy. Dny v diáři mám rozplánované dlouho dopředu, když mám nějakou věc hotovou, vyrojí se další, když někam jdu, už myslím na to, že mám být někde jinde... Nedokážu se vnitřně zklidnit. Dřív jsem to uměla. O to víc se divím, kam se tato moje dovednost poděla...

Jak moc si proto užívám dny, kdy mohu být venku, bezcílně bloumat zahradou, nikam nespěchat a vnímat klid spící přírody.

Ten božský klid... 

Adventně

„Budu slavit Vánoce ve svém srdci a snažit se je tam udržet celý rok.“ Charles Dickens

„Ten, kdo nemá Vánoce v srdci, je nikdy nenajde ani pod stromkem.“ Roy L. Smith

„Vánoce jsou časem, kdy si nejsilněji uvědomujeme, co nám schází a kdo není mezi námi.“ John Irving 

Svatomartinské rohlíčky podruhé

Téměř před rokem jsem svatomartinské rohlíčky pekla úplně poprvé. Říkala jsem si, že takové chutné tradice stojí zato zavést do rodiny. Svůj slib jsem, byť o pár dní dříve, dodržela. V mých představách jsem si s dostatečnou časovou rezervou připravila těsto i potřebné nádivky a v naprostém klidu a pohodě rohlíčky upekla, poté jsme si my všichni doma pěkně sedli v obýváku, uvařili si kávu nebo čaj, povídali si, prostě byli spolu a dívali se na nějakou úsměvnou pohádku, kterou by přerušovala pouze pochvalná slova o tom, jak se mi rohlíčky povedly a jaká jsem výborná kuchařka.

Realita, jak správně tušíte, byla úplně jiná. Chaos a zkáza - tato dvě slova přesně vystihovala atmosféru uplynulého dne. Již od pondělí jsme totiž všichni nemocní a dnes jako by všechny naše bolístky dosáhly svého vrcholu. A tak místo toho, abych si v polední pauze, kdy malý i manžel spávají, nachystala těsto i nádivky, jsem odpadla dříve než oni. Těsto jsem chystala až ve čtyři hodiny odpoledne, hodila ho i s připravenou tvarohovou nádivkou do lednice a čekala na manžela, až mi z obchodu donese povidla na druhou nádivku. Když manžel po hodině a čtvrt došel, převzala jsem štafetu a absolvovala taktéž nezbytné kolečko po obchodech.

S vyplazeným jazykem jsem doběhla domů, shodila bundu, nahodila zástěru a nastoupila na odpolední směnu do kuchyně. Jestli si teď myslíte, jaká že jsem nebyla chudinka, když jsem MUSELA do kuchyně, mýlíte se. Já si do kuchyně chodím odpočinout!!! Alespoň na malou chvilku vypnout.

A už to zase všechno začalo. Těsto nebylo dostatečně ztuhlé, tvarohová nádivka se roztékala, manžel nutně potřeboval kávu, chvatem jako od čínského kuchaře jsem se řízla do prstu, malému se zbořila věž z lega. Povidla jsem házela rovnou na rozválené těsto (jakápak povidlová nádivka)...

Ale všechno nakonec dobře dopadlo. Rohlíčky se povedly a jejich nedokonalosti jsem zakamuflovala moučkovým cukrem. I tu kávu a čaj jsme si dokonce vypili, sice v dokonalém nepořádku a u seriálu Jak jsem poznal vaši matku, ale vypili.

Uf! A ponaučení? Někdy je lepší si věci moc neplánovat a brát je, jak přijdou. A hlavně se z toho nehroutit a nezhroutit.

P.S. Tvarohovou nádivku jsem nakonec zahustila pomletými piškoty. Pro příště budu vědět, že tvaroh musím nechat přes noc vykapat!!!

Krásný svátek svatého Martina!

K zamyšlení a pokochání

Nepřehlédněme ve svých dnech okamžiky, které nám přinášejí spokojenost a radost.

Každý den je jen jednou.

Chcete mít každý den krásný? Zvedněte hlavu a začněte se rozhlížet kolem sebe.

Být na sebe hodní předpokládá, že se dobře známe a víme, co nás potěší.

Všechno to, co se děje, se dít má. Přijímat události, které život přináší, je někdy zatraceně těžké. 

Za tato opravdu krásná životní moudra děkuji své milé čtenářce!

A zde pro začátek malá inspirace. Takové to může být, když zvednete hlavu a začnete se rozhlížet kolem sebe...

U rodičů na zahradě.

Suma sumárum

Po měsíci opět zpátky. Událo se tolik věcí. Mnoho z nich se po dlouhé době uzavřelo, několik nových se započalo a pár jich na mě teprve čeká. A je mi svým způsobem tak nějak dobře.

Dnešní příspěvek se nebude věnovat jednomu tématu, nebude se vlastně věnovat žádnému konkrétnímu tématu, bude spíše shrnutím toho, co mi za poslední měsíc udělalo radost a u čeho jsem si skvěle odpočinula...

1. Konečně, po dlouhém pokukování a přemýšlení, zda nutně potřebuji miliontý nový hrnek a asi šestou konvici na čaj, jsem si na zářijovém hrnčířském jarmarku v Kunštátu koupila vymazlenou čajovou konvici a 0,4l hrnek od mé oblíbené designérky, keramičky a galeristky Soni Malinové. Již dlouho sleduji její blog (www.malinovasona.com) a překvapilo mě, že je ještě drobnější než na svých fotkách.:-)

Káva, která nikdy nezklame a kterou již několik let najdete na stejném místě.

Výbornou horkou čokoládu se šlehačkou si dal Vláďa dokonce dvakrát.:-)

2. Velkou radost mi taktéž udělal napoprvé splněný zápočet z matematiky! Jupí! Konečně zjišťuji, že čtyři roky strávené léta páně na gymnáziu nebyly tak úplně zbytečné... A pomalu pomaličku do sebe začíná vše zapadat...

3. Když potřebuji maximálně vypnout, pustím si seriál Deník Dity P. Po jeho zhlédnutí vždy vařím a peču jako pominutá, protože vůně něčeho dobrého linoucí se z trouby mně osobně navozuje takovou tu správnou "atmosféru" rodinného hnízda. Trochu neblahý dopad má seriál na moji peněženku - při pohledu na různé mísy, misky, džbánky a kuchyňské roboty v pastelových barvách najednou zjišťuji, kolik mi toho doma proboha chybí!

4. A poslední věc na seznamu: Moooc se těším na novou várku knížek z Portálu, které vyjdou v co nejbližší době! Zde alespoň malá ochutnávka.

Zdroj: www.obchod.portal.cz

Zdroj: www.obchod.portal.cz

Tak hezký podzim!

Kdy schovat vánoční výzdobu?

Také často uvažujete nad tím, kdy po Vánocích odstrojit vánoční stromeček a kdy schovat vánoční výzdobu? Mnoho lidí se stromečku zbavuje už po Třech králích. Mně je ale každý rok líto, že bych si vůně jehličí a vánoční výzdoby měla užít tak krátkou dobu. A tak uvažuji a přemítám a v duchu si odůvodňuji, proč ještě s odstrojováním počkat...

A hle, letos mě moje máma upozornila na skvělý svátek - na Hromnice. A rázem bylo po vánočním dilematu. V dřívějších dobách na Hromnice, které připadají na 2. února, totiž definitivně končila vánoční doba, sklízely se betlémy a někdy i vánoční stromečky. A lidé netrpělivě začali vyhlížet jaro.

Navíc se věřilo, že kdo bude na Hromnice tancovat, nadávat či vtipkovat, přivolá na sebe neštěstí. A ženy nemohly šít, jinak by jehla mohla přitáhnout blesk, a ten podpálit stavení!

Takže jsem letos bez větších výčitek typu Není to divné, že ještě máme doma Vánoce? odstrojila stromeček až dnes a vánoční výzdobu budu pomaloučku polehoučku schovávat až do 2. února. A z celého sídliště máme stromek u kontejneru prostě jako poslední!😊

Na Hromnice o hodinu více. (Noci se zkracují, dny se prodlužují a blíží se jaro.)

Na Hromnice jasná noc - bude ještě mrazů moc.

Zelené Hromnice - bílé Velikonoce.

Na hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.

Na Hromnice - zimy polovice.

Zdroje:
http://tn.nova.cz/clanek/na-hromnice-o-hodinu-vice-proc-se-to-rika-s-casem-to-nesouvisi.html
https://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/hromnice

Vykvete?

Dnes další, nově zavedený tradiční zvyk u nás doma. Barborka. Uvidíme, jestli do Vánoc vykvete!

Tzv. barborky, nejčastěji větvičky višní nebo třešní, se řežou 4. prosince, na den sv. Barbory (odtud pojmenování barborka). Starý zvyk říká, že pokud větvičky do Vánoc vykvetou, přinesou do domu štěstí a svobodné dívky se brzy dočkají svatby.

Na svatého Martina

Od té doby, co máme malého, se jaksi více snažím dodržovat české tradice a zvyky, a tak jsem letos na svatého Martina upekla svatomartinské rohlíčky a plánovala muže a syna uctít husou. Poslední jmenovanou tradici jsem nakonec trochu pozměnila. Nebudu péct husu, ale kachnu, jelikož jestli si mám vybrat husu kupovanou, nebo kachnu z domácího chovu od babičky, vítězí jasně bio kachna. :-) No a na našem stole se objeví o týden později, až budeme všichni pěkně doma. 

Recept na svatomartinské rohlíčky najdete zde. Vyzkoušela jsem nádivku makovou, tvarohovou a povidlovou a testosteronovému klubu nejvíce chutnaly rohlíčky povidlové a tvarohové, takže příští rok je volba nádivky jasná. :-)

Svatý Martin

Svátek sv. Martina (11. 11.) se u nás slaví jako začátek zimy, proto se říká, že "Svatý Martin přijíždí na bílém koni". Tento svátek byl prý jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Hospodáři i děti čekali na první sníh, hospodyně pekly husu a svatomartinské rohlíky. 

A proč vlastně ke sv. Martinovi patří husy? Legenda říká, že sv. Martin byl natolik skromný, že nechtěl přijmout post biskupa v Tours a schoval se před vyslanci, kteří mu oznámení o zvolení nesli, do husince mezi hejno hus. Ty ho však svým kejháním prozradily. Jiná legenda praví, že sv. Martina husy svým hlasitým kejháním rušily při kázání. Za trest teď musí každý rok v den sv. Martina pykat na pekáči. (zdroj zde)

To jsem si tak představovala

Píšu po delší pauze. A proto jsem Vám chtěla sofistikovaně napsat o nějaké knize, kterou jsem v poslední době přečetla, třeba o té s názvem Tři maminky a tatínek. Ale chyba lávky...

Dnešní večer jsem měla poměrně přesně naplánovaný. Uspat malého, zašít manželovi triko, vyžehlit hordu prádla (ano, já jsem se na žehlení těšila), dát horkou vanu, nalakovat si nehty a na závěr, jako třešničku na dortu, napsat příspěvek na blog. 

Zádrhel nastal již u bodu USPAT MALÉHO. Což o to, malý usnul již v 19.00. A spal by jistě až do rána, kdyby ho ve 20.00 nevzbudil svým štěkotem z gauče náš pes Antonín!!! (Nechápu, jak by nás z gauče před zlodějem ubránil!) A bylo po spaní. A když se náš desetiměsíční syn takhle večer vzbudí, je to, jako by řádila Černá ruka. Největší legraci spatřoval v pronásledování Antonína...

A závěr? První usnul Antonín, usnul již ve 20.01. Synátor usnul ve 22.00. Já jdu spát s mastnými vlasy a nenalakovanými nehty. Alespoň že u příspěvku na blog můžu odškrtnout splněno. A o nějaké knize někdy příště.