Tento příspěvek píšu se zpožděním skoro měsíčním. Já vím. Ale o to více si jeho psaní užívám.
Když jsem kdysi zakládala tento blog, jeden z mých prvních příspěvků byl o výletu do podzimní Prahy. Po dvou letech jsme se s mámou do Prahy vrátily. Měla nás vítat jarní Praha, ale paradoxně nás přivítalo zimní počasí. Ze dne na den se ochladilo, v Pardubicích se náš vlak pomalu ztrácel v chumelenici a v Praze na nás čekala sněhová nadílka. Ale nám to nevadilo. Obalily jsme se teplým zimním oblečením od hlavy až k patě a bylo nám dobře. A hodlaly jsme si dlouho plánovaný výlet náležitě užít.
Cílem naší dámské jízdy se tentokrát stalo zrekonstruované Uměleckoprůmyslové museum, se zaměřením na výstavu Director´s Choice - Výběr ze sbírek. Než jsme k muzeu došly, pokochaly jsme se zasněženým vltavským nábřežím, Rudolfinem a poněkud zašlou Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy.
Nevím, jak vypadalo UPM před generální opravou, ale nyní je skutečně NÁDHERNÉ. Už po příchodu do vstupní haly mě mile překvapila paní Vrátná, jež nás srdečně přivítala (což se mi v Praze, myslím, na žádné jiné památce zatím nestalo) a doporučila nám, že až si projdeme námi zvolenou výstavu, máme si výtahem vyjet do nejvyššího patra a sejít si po schodech dolů. Jen tak si vychutnáme zrekonstruované vitráže, sochy, obrazy... Ještě teď cítím, jak i dveře voněly novotou.:-)
Ovšem paní Pokladní, u které jsme si kupovaly lístek na výstavu, mě ani trochu nepřekvapila. Když jsme jí název výstavy řekly česky, vůbec nevěděla, o jakou výstavu se jedná. Teprve po mém zkomoleném anglickém názvu výstavy pochopila. Co k tomu dodat...
Výstava představovala vybraný porcelán, keramiku, obrazy, různé nádobí a nádoby, plakáty, dámské šaty, nábytek apod. napříč staletími. Obdivně jsme s mámou vzdychaly nad dámskými róbami precizního střihu i materiálu, promyšlenými do nejmenších detailů, a jednoduchostí a elegancí šperků a shledávaly podobnost porcelánových sad a dalších různých předmětů s vybavením domácnosti mých babiček.
Co mě ještě zaujalo na výstavě, byl rozhovor (já vím, že se poslouchat nemá!) pana Kustoda s jinými pány Kustody, kterak se baví o tom, jak vedení říkalo, že by se během pracovní doby neměli spolu bavit navzájem a že si je budou kamerami hlídat. A tak jistý pan Kustod raději, než by škádlil ty nahoře, šel rozmlouvat s námi. A že nám tedy pověděl zajímavých věcí! Rozumějte - k tématu výstavy. Prostě z fleku mohl přednášet na vysoké škole!
Nově nabyté informace a dojmy potřebovaly náležitě uležet, a tak jsme využily možnosti najíst se přímo v restauraci a kavárně UPMu. Máma zůstala u osvědčeného, sic telecího, řízku. Já vyzkoušela zeleninové curry s jasmínovou rýží. Mňam, to byla lahoda! Pokrm měl lehce nasládlou a zároveň lehce pálivou chuť, která člověka v chladivém počasí správně prohřála.
Z UPMu jsme se loudavou chůzí vydaly na velikonočně vyzdobené (či přezdobené?) Staroměstské náměstí a pokračovaly dále na Václavák. Tam nás čekalo překvapení v podobě pochodu zapálených příznivců fotbalu za doprovodu pořádkové policie. Raději jsme se šly schovat do kavárny v pasáži Paláce Koruna. Víte, že mě nikdy nenapadlo v Praze do takové pasáže zajít? Pomalu jsem si připadala jako v záběru filmu Zahradnictví: Rodinný přítel, kdy Jiří Macháček míjí kavárnu a vstupuje do svého kadeřnictví taktéž v nějaké pražské pasáži.
Mámou vybraná kavárna mě svým interiérem okouzlila. Vévodila jí překrásná knihovna v anglickém stylu, připravená uspokojit různé čtenářské chutě. Už chyběla jen ta voňavá káva, ale i ta se před námi za chvíli objevila. Prostě dokonalé holčičí odpoledne.
Před odjezdem jsme ještě honem zaskočily do Neoluxoru, odkud jsem si přesně za dvacet minut odnášela dětskou knihu Objevujeme svět! TĚLO z Vládíkovy oblíbené edice MiniPEDIE od nakladatelství Svojtka a novinku od Kateřiny Tučkové - divadelní hru Vitka - zpracovávající životní i profesní osudy české skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové.
A pak už jsme Praze zamávaly a uháněly na vlak. Tak Praho ahoj a brzy zase nashledanou!
