V posledních týdnech si připadám, jako kdybych s časem hrála dostihy. Dny v diáři mám rozplánované dlouho dopředu, když mám nějakou věc hotovou, vyrojí se další, když někam jdu, už myslím na to, že mám být někde jinde... Nedokážu se vnitřně zklidnit. Dřív jsem to uměla. O to víc se divím, kam se tato moje dovednost poděla...
Jak moc si proto užívám dny, kdy mohu být venku, bezcílně bloumat zahradou, nikam nespěchat a vnímat klid spící přírody.
Ten božský klid...
Žádné komentáře:
Okomentovat