O modrém světle

Vzpomínáte si ještě na dobu, kdy vás jako malé děti zaujala nějaká nevysvětlitelná záhada? Vybavuji si, jak mě fascinovalo fialové světlo, vycházející v zimě každý večer z okna jednoho domu. Jak to, že jinde se svítí žlutě, ale tady fialově, lámala jsem si tehdy hlavu.

Podobnou záhadu řeší i Otík, hlavní hrdina pohádkového příběhu O modrém světle, pocházející z pera spisovatelky Daniely Krolupperové. Pokud vám toto jméno něco říká, možná si vzpomenete na moji dříve uveřejněnou recenzi o autorčině zimně laděném příběhu - Polární pohádce. Ale nyní zpátky k Otíkovi a záhadnému modrému světlu.

Malý Ota je typický kluk. Nejraději si hraje s autíčky a hašteří se svojí starší sestrou Alenkou. A velice nerad čte, jelikož mu šíleně dlouho trvá, než nějaké slovo přelouská. A tak si raději nechává číst knihy od maminky, babičky nebo od Alenky.

Jednoho dne, v době Otíkových narozenin, si pro něj ale maminka přichystá nevšední dárek. Půjde si vybrat takovou knížku, kterou si tentokrát i sám přečte. 

Jejich první kroky vedou do velkého, neosobního domu s knihami. V dětském oddělení je tolik titulů... Když jim ani paní prodavačka není schopna poradit, odejdou s nepořízenou a s odhodláním hledat pravý dárek někde jinde. Pak, v jedné zapadlé uličce, najdou malé knihkupectví. Majitel obchodu, jenž se mezi regály s knihami snad i narodil, ví, jak na malého čtenáře. Rovnou se ho zeptá, co ho zajímá. Ten se zamyslí a popravdě odpoví, že modré světlo, které každý večer svítí z okna protějšího domu. Pán mu po chvíli do rukou vloží knihu, na níž se skví nápis O modrém světle...

Od této chvíle provázíme Otíka, ale i jeho sestru Alenku, při jejich čtenářských dobrodružstvích a rozplétáme společně s nimi, jak to ve skutečnosti bylo s modrým světlem a hochem Jaromírem, hrdinou Otovy knihy, jemuž zlý černokněžník ukradl zrak. A také nás zajímá odpověď na neméně důležitou otázku: Naučí se Otík plynule číst?

Jak přilákat malé děti ke čtení, pokud to nejsou zrovna rození čtenáři, trápí snad každého rodiče a pedagoga na světě. Tento "problém" vyřešila Daniela Krolupperová velice dobře. Již samotná volba tématu, zvolená forma příběhu v příběhu (jak ji známe např. z Nekonečného příběhu) a zejména osoba hlavního hrdiny skutečně dokáže nalákat začínajícího čtenáře. 

Autorka správně odhadla, že postava chlapce, jenž se potýká s problémy při čtení a touží po zlepšení, je pro děti, zažívající stejné nezdary, větším motivátorem než dokonalý bezchybný čtenář. Děti získávají prostor a čas, aby pochopily, že i když jim čtení třeba zpočátku nepůjde, malými krůčky, velkou trpělivostí a každodenní pílí se nakonec kýžený výsledek dostaví. Jen se nesmí vzdát a musí bojovat stejně jako Otík s Jaromírem.

Jistě byste se na tomto místě chtěli zeptat, zda se dětem nebudou plést oba příběhy dohromady. Nebojte, nebudou. Jednotlivé texty jsou barevně odlišeny a velikost písma je dostatečně uzpůsobena začínajícím čtenářům. 
Aby vše bylo ještě více než dokonalé, čekají na děti opět krásné a idylické ilustrace Michaely Bergmannové, jež knize dodají tu správnou pohádkovou atmosféru.

Konec školního roku nekompromisně klepe na dveře. Pokud tedy máte doma končícího prvňáčka či druháka, myslím si, že pohádkový příběh O modrém světle bude tím správným dárkem pro líná prázdninová odpoledne. 😊

P.S. Na úplný závěr přidávám ještě objasnění "mé záhady se světlem" a musím se, o několik let později, "oné záhadě" v duchu smát. Fialového světla jsem si všímala pouze v zimě, protože se brzy stmívalo, a barvu fialek získávalo díky fialovému závěsu.😊

Krolupperová, Daniela. O modrém světle. Praha: Portál, 2014. 80 s.