MONTESSORI,
Maria. Objevování
dítěte. Praha: Portál, 2017. 352 s.
Kladli jste si někdy otázku, proč vaše dítě desetkrát
opakuje nějakou činnost, nad kterou vy nechápavě kroutíte hlavou? Je roztržité
a nedokáže se zklidnit? Jaká má být role učitele v procesu vzdělávání? A proč
je často obtížné udržet ticho při výuce? Na tyto, ale i jiné otázky naleznete
odpovědi v knize Marie Montessori Objevování dítěte, rozkrývající
mnohá tajemství dětské osobnosti. Ale všechno pěkně popořádku...
Maria Montessori, italská lékařka, vědkyně a pedagožka, na
sklonku 19. století a začátku 20. století zaměřila svoji pozornost na mentálně
postižené děti. Vymýšlela metody učení a pomůcky, které měly pomoci zlepšit
jejich vzdělávací výsledky. Nakonec ji napadlo, zda by tyto principy nenašly
uplatnění i ve výuce zdravých dětí předškolního věku. Průběh a výsledky
experimentu shrnula v již výše zmíněném spise Objevování dítěte.
Kniha je rozdělena do 26 kapitol (doplněna ještě o úvod,
dodatek a doslov) ve kterých autorka systematicky předkládá zásady a postupy
své práce. Začíná úvahou o aplikaci vědy ve škole a přes popis metod
používaných v předškolní výchově se dostává až k výrobě pomůcek pro
smyslový rozvoj, úloze učitele a technice výuky. A pozor! Podle Montessori ne
učitel, ale dítě má být hlavní činitel výuky. Samo má svými silami a svým
tempem získávat nové vědomosti a dovednosti, učitel/učitelka má pouze
usměrňovat jeho činnost, odvrátit ho od aktivit, na kterých by jen zbytečně
plýtvalo energií. Dále se dosti podrobně věnuje metodice psaní, čtení a
počítání, neopomíjí ani kreslení, hudbu a náboženskou výchovu. To vše završuje
kapitolou Vítězné tažení, kde jen potvrzuje úspěchy metod a přístupů
uplatněných ve vzdělávání dětí předškolního věku.
Velice mě zaujaly autorčiny úvahy o tichu (ve třídě).
V klasické třídě je ticho vyžadováno (pod hrozbou určitých sankcí) jako
stav potřebný pro to, aby učitel mohl žáky vyučovat. Podle Montessori však
ticho pro děti není přirozené. Tichu musíme děti nejprve naučit, a to vhodnými
cvičeními. Jen tak získají potřebnou sebekázeň. Jistě stojí za vyzkoušení!
Musím se vám přiznat, že jsem se knihy od Marie Montessori
trochu bála. V hlavě mi kolovaly otázky typu: Jak se mi text bude číst?
Pochopím všechny autorčiny hlavní myšlenky? Nebude psát příliš vědecko-nudně?
Opak byl pravdou. Montessori píše stylem, jako by se vám svěřovala se svým
životním příběhem. Z řádků je cítit úcta, pokora a hlavně láska
k dětem a k práci. A na celkové atmosféře díla je to opravdu znát.
Maria Montessori mi nabídla podívat se na chování, jednání
a uvažování dětí, konkrétně mého syna, z jiného úhlu pohledu, a tak i
mnohé pochopit. Proto si myslím, že Objevování dítěte by si
měla přečíst každá maminka na mateřské dovolené, paní učitelky učící
v mateřské škole a na 1. stupni ZŠ. A nám, co učí odrostlejší děti,
neuškodí připomenout si, co předcházelo leckdy neuvěřitelným pubertálním
výjevům.
A
na úplný závěr pár úžasných myšlenek Marie Montessori:
Ten, kdo chce být učitelem, musí mít o člověka zájem. (s.
16)
Kdybychom porovnali svoji vlastní zapomnětlivost
v průběhu našeho života se zapomnětlivostí našich dětí, museli bychom se
hanbit. (s. 24)
My
dospělí setrváváme ve vynášení poslušnosti dítěte jako jeho hlavní ctnosti.
Podle nás by měla být pro dětství charakteristická, ale ve skutečnosti je
poslušnost dítěte považována za ctnost hlavně proto, že je tak vzácná a obtížně
dosažitelná. (s. 321)
Žádné komentáře:
Okomentovat