Auta kam se podíváš!

Dnešní rodinné dopoledne se neslo čistě v duchu výstavy Autíčka pro malé i velké, která je k vidění do 12. listopadu v prostějovském Špalíčku.

Na náměstí jsme tak jeli pouličkou, což normálně neděláme, protože věrni moudru Ve zdravém těle zdravý duch dáváme přednost chůzi.

Dalším a zároveň hlavním bodem programu byla výstava autíček v prostějovském Špalíčku. Správně v názvu výstavy bylo uvedeno pro malé i velké, jelikož manžel i já jsme stejně jako náš syn nadšeně poletovali od jedné vitríny ke druhé a vzpomínali, se kterými vystavenými exponáty jsme si jako malí hráli.

Potěšilo mě, oproti poslední návštěvě muzea, že je budova Špalíčku tááák prorodinná. Kočárek jsme pohodlně zaparkovali hned u pokladny. A že roční dítě běhá mezi vystavenými exponáty a sem tam chytne ručičkou na vyleštěnou vitrínu, NIKOMU (kromě výchovně kárající maminky, tedy mě) nevadilo.

Nabyti dojmy jsem se vydali do cukrárny Sladká tečka v Netušilově ulici. Rodiče s dětmi, pokud jste zatím v Prostějově nenavštívili tuto cukrárnu, honem tak učiňte! Nejenže vaří výbornou kávu a vybírat můžete mezi několika poctivými zákusky a dortíky, mimochodem bez kavárenských přirážek, ale HLAVNĚ tu mají i úžasný HRACÍ KOUTEK PRO DĚTI! Co koutek, jednu velikánskou místnost plnou hraček, pidistolečků a pidižidliček pro pidiličky, skluzavku a mnoho dalších dětských lákadel. Jen by mohli někde ke vstupu dát ceduli s upozorněním, že děti při odchodu z cukrárny brečí, protože se jim odtamtud nechce! Náš malý si v herně během pár minut oblíbil jedno autíčko a nechtěl odejít bez něj...
Čili si, mámy a tatínci, udělejte čas a zajděte se svými dětmi na výše zmiňovanou výstavu. A nezapomeňte na nějakou sladkou tečku! 😉

Špalíček

Špalíček

Sladká tečka

Když se řekne Montessori

MONTESSORI, Maria. Objevování dítěte. Praha: Portál, 2017. 352 s.

Kladli jste si někdy otázku, proč vaše dítě desetkrát opakuje nějakou činnost, nad kterou vy nechápavě kroutíte hlavou? Je roztržité a nedokáže se zklidnit? Jaká má být role učitele v procesu vzdělávání? A proč je často obtížné udržet ticho při výuce? Na tyto, ale i jiné otázky naleznete odpovědi v knize Marie Montessori Objevování dítěte, rozkrývající mnohá tajemství dětské osobnosti. Ale všechno pěkně popořádku...

Maria Montessori, italská lékařka, vědkyně a pedagožka, na sklonku 19. století a začátku 20. století zaměřila svoji pozornost na mentálně postižené děti. Vymýšlela metody učení a pomůcky, které měly pomoci zlepšit jejich vzdělávací výsledky. Nakonec ji napadlo, zda by tyto principy nenašly uplatnění i ve výuce zdravých dětí předškolního věku. Průběh a výsledky experimentu shrnula v již výše zmíněném spise Objevování dítěte.

Kniha je rozdělena do 26 kapitol (doplněna ještě o úvod, dodatek a doslov) ve kterých autorka systematicky předkládá zásady a postupy své práce. Začíná úvahou o aplikaci vědy ve škole a přes popis metod používaných v předškolní výchově se dostává až k výrobě pomůcek pro smyslový rozvoj, úloze učitele a technice výuky. A pozor! Podle Montessori ne učitel, ale dítě má být hlavní činitel výuky. Samo má svými silami a svým tempem získávat nové vědomosti a dovednosti, učitel/učitelka má pouze usměrňovat jeho činnost, odvrátit ho od aktivit, na kterých by jen zbytečně plýtvalo energií. Dále se dosti podrobně věnuje metodice psaní, čtení a počítání, neopomíjí ani kreslení, hudbu a náboženskou výchovu. To vše završuje kapitolou Vítězné tažení, kde jen potvrzuje úspěchy metod a přístupů uplatněných ve vzdělávání dětí předškolního věku.

Velice mě zaujaly autorčiny úvahy o tichu (ve třídě). V klasické třídě je ticho vyžadováno (pod hrozbou určitých sankcí) jako stav potřebný pro to, aby učitel mohl žáky vyučovat. Podle Montessori však ticho pro děti není přirozené. Tichu musíme děti nejprve naučit, a to vhodnými cvičeními. Jen tak získají potřebnou sebekázeň. Jistě stojí za vyzkoušení!

Musím se vám přiznat, že jsem se knihy od Marie Montessori trochu bála. V hlavě mi kolovaly otázky typu: Jak se mi text bude číst? Pochopím všechny autorčiny hlavní myšlenky? Nebude psát příliš vědecko-nudně? Opak byl pravdou. Montessori píše stylem, jako by se vám svěřovala se svým životním příběhem. Z řádků je cítit úcta, pokora a hlavně láska k dětem a k práci. A na celkové atmosféře díla je to opravdu znát.

Maria Montessori mi nabídla podívat se na chování, jednání a uvažování dětí, konkrétně mého syna, z jiného úhlu pohledu, a tak i mnohé pochopit. Proto si myslím, že Objevování dítěte by si měla přečíst každá maminka na mateřské dovolené, paní učitelky učící v mateřské škole a na 1. stupni ZŠ. A nám, co učí odrostlejší děti, neuškodí připomenout si, co předcházelo leckdy neuvěřitelným pubertálním výjevům.

A na úplný závěr pár úžasných myšlenek Marie Montessori:

Ten, kdo chce být učitelem, musí mít o člověka zájem. (s. 16)

Kdybychom porovnali svoji vlastní zapomnětlivost v průběhu našeho života se zapomnětlivostí našich dětí, museli bychom se hanbit. (s. 24)

My dospělí setrváváme ve vynášení poslušnosti dítěte jako jeho hlavní ctnosti. Podle nás by měla být pro dětství charakteristická, ale ve skutečnosti je poslušnost dítěte považována za ctnost hlavně proto, že je tak vzácná a obtížně dosažitelná. (s. 321)