Šťastné a veselé!

Milí čtenáři,

přeji Vám co nejkrásnější vánoční svátky, prožité ve zdraví, klidu a radosti!

Barvy

Barvy. Název dalšího zajímavého knižního titulu francouzského výtvarníka, ilustrátora a spisovatele knih pro děti Hervé Tulleta, který bych vám dnes velmi ráda představila.

V dubnu tohoto roku jsem vám na svém blogu popisovala své první setkání s Tulletovou knihou, jež nesla název Knížka. Možná si vzpomenete, jak jsem barvitě líčila manželův údiv nad ní a to, nakolik upoutala moji pozornost. Seznámení s titulem Barvy se neslo v podobném duchu.

I když Barvy spatřily světlo světa dříve než Knížka (byly vydány roku 2015), dostaly se mi do rukou až nyní. Přestože jsem měla již jakous takous představu, co mě čeká, byla jsem z této "hry v knize" opět dětsky nadšená a natěšeně nakukovala dovnitř.

Co tedy od ní máte očekávat, ptáte se? Děti se učí poznávat základní barvy - červenou, modrou, žlutou a následně zjišťují, jak je namíchat, aby vznikla zelená, oranžová či fialová. To vše se děje formou hry.

Nejprve lehce zaťukáme na šedý puntík, poté zaboucháme silněji a najednou se před námi objeví celá paleta barvených puntíků! A zábava pokračuje. Na barevné skvrny dle pokynů různě klepeme, přejíždíme po nich prsty, hladíme je, s knihou třeseme, jednou ji nakloníme doprava, jednou doleva, barvy se do sebe vpíjejí, všemožně se na stránky otiskují, vytvářejí nejrůznější abstraktní obrazce.

Bystrý čtenář správně pochopil. Nejen poznávat barvy se děti učí. Zároveň si i procvičují, kde je pravá a kde levá strana, zdokonalují si jemnou motoriku, plní jednoduché pokyny, počítají do pěti a hlavně si u toho užívají spoustu zábavy!

Knihu Barvy bych proto doporučila zejména rodičům předškoláků a pedagogům v mateřských školách. Ale víte, co se říká, proti gustu... Já jsem toho zářným příkladem. :-)

A tak si hrajte, dívejte se, míchejte, objevujte a hlavně se dobře bavte!

Tullet, Hervé. Barvy. Praha: Portál, 2015. 64 s.

Adventně

„Budu slavit Vánoce ve svém srdci a snažit se je tam udržet celý rok.“ Charles Dickens

„Ten, kdo nemá Vánoce v srdci, je nikdy nenajde ani pod stromkem.“ Roy L. Smith

„Vánoce jsou časem, kdy si nejsilněji uvědomujeme, co nám schází a kdo není mezi námi.“ John Irving 

Černobílé prázdniny

Dlouho jsem se těšila, až budu moct na podzimní knižní novinku Černobílé prázdniny, jejíž autorkou je Lucie Šavlíková, napsat recenzi. A tak, když balíček s nadílkou z nakladatelství Portál dorazil, měla jsem velkou radost. Po pár dnech na mě však stále čekal na psacím stole a já ne a ne najít tu správnou chvíli na čtení.

Překvapivě jsem se do pohádkového příběhu začetla jednoho pátečního rána. Seděla jsem v kavárně, před sebou šálek voňavé kávy a hlavou mi běžel program náročného dne. A tu na mě z kabelky vykoukla hlava jezevce se šibalským výrazem v očích. Knihu jsem vytáhla a začetla se do ní. A usmívajíc se četla a četla a četla, dokud mě nedohnal kvapící čas…

Hlavní hrdina, devítiletý Jan Meles, bývá často nemocný, a tak ho pratetička Pravoslava, bydlící v chaloupce u lesa, vezme na pár dní k sobě na zotavenou. Honzovi se u tety moc líbí. Obdivuje její krásnou zahradu, může jíst sladkosti, které mu maminka zakazuje, běhá po lese, jak dlouho chce. Jaké je jeho překvapení, když zjistí, že rozumí řeči zvířat! A dokonce se seznámí s někým, o kom mu tatínek již odmalička vypráví různé historky – s jezevcem Petrem!

Ten, vedle Honzy Melese, zastává v ději taktéž důležitou úlohu, což lze poznat už ze samotné kompozice kapitol. Autorka totiž kombinuje zážitky, jež slyšíme z úst Honzy Melese, s příběhy vyprávěné jezevcem Petrem. Ty v sobě vždy nesou nějaké mravní ponaučení a hlavně jsou neskutečně bohaté na různorodé jevy z češtiny. Nejedno srdce češtináře zaplesá!

Začněme např. od kapitoly O pařezu, který chtěl být ztepilým smrkem. Soukromě jsem si ji nazvala Óda na pravopisné špíčky. Lucie Šavlíková je do textu zakomponovává natolik přirozeně, že si dětské oko a ucho v daný moment sotva uvědomí, že se jedná o problematické slovo, ve druhé chvíli si ho díky autorčině jazykovtipu zapamatuje a v posledním kroku vše přirozeně a s lehkostí ukládá do paměti.

A to nemluvím o tom, jak si autorka bravurně pohrává s češtinou! No řekněte sami, nejsou slova jako hromokluk (s. 41), bubačka a bubukraj (s. 70) nebo lesky (s. 71) – rozumějte mluvící lesní řečí – kouzelná?

Češtinářský exkurz bych uzavřela poukázáním na množství přísloví, pořekadel a rčení, např. šili se mnou všichni čerti (s. 36), třese se jako osika (s. 41), strach má velké oči (s. 44). Opět pěkná příležitost k tomu, abychom děti seznámili s pestrostí české slovní zásoby a  dědictvím lidové slovesnosti.

Oproti tomu ostatní kapitoly upoutají spisovným (způsobným) vypravěčským stylem Honzy Melese, správně okořeněné dětským slovníkem a vtipnými úvahami nad jednáním dospělých: „[…] když to viděla maminka, vůbec z toho neměla radost. Ba právě naopak, zuřila ještě víc než naše paní učitelka třídní, když je přepracovaná.“ (s. 12)

Podtrženo sečteno. Samotný text je velmi čtivý, humorně napsaný, pobaví jak děti, tak i dospělé. Pomyslnou třešničkou na dortu je všudypřítomná dávka napětí, nedávající hned jasnou odpověď, jak příběh Jana Melese a jezevce Petra skončí. Když už si totiž myslíte, že zápletka bude rozluštěna a děj plynule doběhne do konce, hop a je tu ještě něco napínavějšího.

Úsměv na rtech mě doprovázel skutečně od první do poslední kapitoly, a to nejen díky krásnému příběhu, ale i povedeným ilustracím Ilony Komárkové (publikující pod jménem Komára). Doufám proto, že se kniha bude jednou stejně jako mně líbit i mému synovi. Úplně to vidím – léčíme se doma s nějakou virózou, jsme zachumlaní pod peřinou a já mu čtu o velkém dobrodružství Honzy Melese, které začalo nejinak než také pořádným nachlazením.

Šavlíková, Lucie. Černobílé prázdniny. Praha: Portál, 2018. 120 s.

Svatomartinské rohlíčky podruhé

Téměř před rokem jsem svatomartinské rohlíčky pekla úplně poprvé. Říkala jsem si, že takové chutné tradice stojí zato zavést do rodiny. Svůj slib jsem, byť o pár dní dříve, dodržela. V mých představách jsem si s dostatečnou časovou rezervou připravila těsto i potřebné nádivky a v naprostém klidu a pohodě rohlíčky upekla, poté jsme si my všichni doma pěkně sedli v obýváku, uvařili si kávu nebo čaj, povídali si, prostě byli spolu a dívali se na nějakou úsměvnou pohádku, kterou by přerušovala pouze pochvalná slova o tom, jak se mi rohlíčky povedly a jaká jsem výborná kuchařka.

Realita, jak správně tušíte, byla úplně jiná. Chaos a zkáza - tato dvě slova přesně vystihovala atmosféru uplynulého dne. Již od pondělí jsme totiž všichni nemocní a dnes jako by všechny naše bolístky dosáhly svého vrcholu. A tak místo toho, abych si v polední pauze, kdy malý i manžel spávají, nachystala těsto i nádivky, jsem odpadla dříve než oni. Těsto jsem chystala až ve čtyři hodiny odpoledne, hodila ho i s připravenou tvarohovou nádivkou do lednice a čekala na manžela, až mi z obchodu donese povidla na druhou nádivku. Když manžel po hodině a čtvrt došel, převzala jsem štafetu a absolvovala taktéž nezbytné kolečko po obchodech.

S vyplazeným jazykem jsem doběhla domů, shodila bundu, nahodila zástěru a nastoupila na odpolední směnu do kuchyně. Jestli si teď myslíte, jaká že jsem nebyla chudinka, když jsem MUSELA do kuchyně, mýlíte se. Já si do kuchyně chodím odpočinout!!! Alespoň na malou chvilku vypnout.

A už to zase všechno začalo. Těsto nebylo dostatečně ztuhlé, tvarohová nádivka se roztékala, manžel nutně potřeboval kávu, chvatem jako od čínského kuchaře jsem se řízla do prstu, malému se zbořila věž z lega. Povidla jsem házela rovnou na rozválené těsto (jakápak povidlová nádivka)...

Ale všechno nakonec dobře dopadlo. Rohlíčky se povedly a jejich nedokonalosti jsem zakamuflovala moučkovým cukrem. I tu kávu a čaj jsme si dokonce vypili, sice v dokonalém nepořádku a u seriálu Jak jsem poznal vaši matku, ale vypili.

Uf! A ponaučení? Někdy je lepší si věci moc neplánovat a brát je, jak přijdou. A hlavně se z toho nehroutit a nezhroutit.

P.S. Tvarohovou nádivku jsem nakonec zahustila pomletými piškoty. Pro příště budu vědět, že tvaroh musím nechat přes noc vykapat!!!

Krásný svátek svatého Martina!

K zamyšlení a pokochání

Nepřehlédněme ve svých dnech okamžiky, které nám přinášejí spokojenost a radost.

Každý den je jen jednou.

Chcete mít každý den krásný? Zvedněte hlavu a začněte se rozhlížet kolem sebe.

Být na sebe hodní předpokládá, že se dobře známe a víme, co nás potěší.

Všechno to, co se děje, se dít má. Přijímat události, které život přináší, je někdy zatraceně těžké. 

Za tato opravdu krásná životní moudra děkuji své milé čtenářce!

A zde pro začátek malá inspirace. Takové to může být, když zvednete hlavu a začnete se rozhlížet kolem sebe...

U rodičů na zahradě.

Suma sumárum

Po měsíci opět zpátky. Událo se tolik věcí. Mnoho z nich se po dlouhé době uzavřelo, několik nových se započalo a pár jich na mě teprve čeká. A je mi svým způsobem tak nějak dobře.

Dnešní příspěvek se nebude věnovat jednomu tématu, nebude se vlastně věnovat žádnému konkrétnímu tématu, bude spíše shrnutím toho, co mi za poslední měsíc udělalo radost a u čeho jsem si skvěle odpočinula...

1. Konečně, po dlouhém pokukování a přemýšlení, zda nutně potřebuji miliontý nový hrnek a asi šestou konvici na čaj, jsem si na zářijovém hrnčířském jarmarku v Kunštátu koupila vymazlenou čajovou konvici a 0,4l hrnek od mé oblíbené designérky, keramičky a galeristky Soni Malinové. Již dlouho sleduji její blog (www.malinovasona.com) a překvapilo mě, že je ještě drobnější než na svých fotkách.:-)

Káva, která nikdy nezklame a kterou již několik let najdete na stejném místě.

Výbornou horkou čokoládu se šlehačkou si dal Vláďa dokonce dvakrát.:-)

2. Velkou radost mi taktéž udělal napoprvé splněný zápočet z matematiky! Jupí! Konečně zjišťuji, že čtyři roky strávené léta páně na gymnáziu nebyly tak úplně zbytečné... A pomalu pomaličku do sebe začíná vše zapadat...

3. Když potřebuji maximálně vypnout, pustím si seriál Deník Dity P. Po jeho zhlédnutí vždy vařím a peču jako pominutá, protože vůně něčeho dobrého linoucí se z trouby mně osobně navozuje takovou tu správnou "atmosféru" rodinného hnízda. Trochu neblahý dopad má seriál na moji peněženku - při pohledu na různé mísy, misky, džbánky a kuchyňské roboty v pastelových barvách najednou zjišťuji, kolik mi toho doma proboha chybí!

4. A poslední věc na seznamu: Moooc se těším na novou várku knížek z Portálu, které vyjdou v co nejbližší době! Zde alespoň malá ochutnávka.

Zdroj: www.obchod.portal.cz

Zdroj: www.obchod.portal.cz

Tak hezký podzim!