Tesařová
M. a kol. Jak na žáky. Praha: Portál,
2016. 168 s.
Jak na žáky? Pokud
někdo znáte univerzální postup, jak zvládat nejrůznější situace ve třídě, sem
s ním!
Když jsem coby čerstvá
absolventka vysoké školy nastoupila do svého prvního zaměstnání, na druhý stupeň
ZŠ, myslela jsem si, nakolik nejsem z filozofické fakulty a pedagogického
minima teoreticky vyzbrojena na „opravdový“ život ve škole. Ve svých
představách jsem si vysnila třídu, kde žáci budou sedět jako pěny a budou hltat
každičké mé slovo. Ouha. Střet s realitou byl pro mě tehdy strašný! Teď už
vím, že jsem si místo snění měla raději rovnou naordinovat film Obecná škola.
Naučit se někoho učit,
a to se nezmiňuji o šílené administrativě, byl jen zlomek toho, co jsem musela
jako začínající učitelka zvládnout. Více mě trápilo, co mám v hodině dělat
s neustále vyrušujícím žákem a jeho vulgarismy? Jak na žáka, který nenosí
domácí úkoly a neplní si své žákovské povinnosti? Jak oznámit rodičům, že
jejich syn propadá z několika předmětů? Jak postupovat při krádeži
nějakého předmětu či obnosu peněz? Jak citlivě řešit vztahové problémy ve
třídě? JAK?
Škoda že jsem tehdy
neměla po ruce příručku Jak na žáky. Určitě
by mi tehdy pomohlo, kdybych si mohla přečíst, jak podobné situace řešit a jaké
postupy řešení bych mohla zvolit.
Každý pedagog se během
své učitelské praxe setká s nejrůznějšími náročnými situacemi. Na světě
jich existuje tolik, kolik existuje na světě žáků. Kolektiv autorů proto vybral
takové problémy, které se v prostředí českých základních škol (na prvním
či druhém stupni) vyskytují nejčastěji, a představil je formou 28 příběhů. Ty
byly dále, pro lepší čtenářskou orientaci, rozděleny do pěti větších tematických
celků: Jak pracovat s klimatem ve
třídě, Jak řešit individuální problémy žáků, Jak začlenit žáka do kolektivu,
Jak sdělovat nepříjemné zprávy, Jak zacházet s problémy v rodině.
K přehlednosti a
systematičnosti příručky navíc přispívá také to, že jsou jednotlivé kapitoly
psány podle stejného schématu: začátek příběhu a nastínění problému, možnosti
řešení, analýza jednotlivých možností, závěr příběhu, teoretické okénko ověřené
praxí a vztahující se k danému problému.
Vysvětlím vám to
konkrétněji např. na tématu Žák vyrušuje
při hodinách. Příběh pojednává o žákovi, který v hodinách neustále mluví,
i když není tázán, vykřikuje, okřikuje ostatní děti. Líčí se zde nejen jeho
výchovné problémy, ale i to, jak jeho jednání ovlivňuje ostatní, co se honí
hlavou třídnímu učiteli. Poté je čtenáři předložen výčet možností, jak
konkrétní situaci řešit, a zejména rozbor jednotlivých možností, u nichž je upozorněno
na jejich výhody či nevýhody. Následuje dokončení příběhu s popisem toho,
jak učitel situaci (s využitím jakých postupů) vyřešil. Kapitola je dále
doplněna o metodu Čtyři rohy zpětné vazby,
která radí, jak efektivně vést s rodiči rozhovor o výchovných problémech
žáka.
A jak se mi Jak na žáky četlo? Všechny texty jsou
napsány záživně, čtivě, erudovaně a hlavně s výstupem pro praxi.
V tom spatřuji její výjimečnost. Pro pedagogy se stává skutečným
praktickým pomocníkem.
Na závěr si ještě
jednou postesknu, že jsem jako začínající učitelka tuhle příručku neměla.
Ušetřila by mě spousty bezesných nocí a nervů. Líbit se bude ale nejen
začínajícím učitelům, jistě ji ocení i ti, kteří již nějakou dobu ve školství
působí.
