Stává se mi poměrně často, že po dočtení jedné knihy a před začátkem čtení knihy další potřebuji nějaký čas pauzu. Většinou listuji časopisy a pročítám oblíbené blogy. Nyní čtecí vzduchoprázdno trvá poměrně dlouho, a to na mě na stolku, poskládaných pěkně v komínku, čeká hned několik knižních titulů, např. Medvědí tanec od Ireny Douskové, Specifické poruchy učení, Analfabetka... A ne a ne se do nějaké knihy pustit. Na vině jsou hned dva čtenářské zážitky - Piknik v Provance od Elizabeth Bard a Ostrov s vůní čerstvého chleba od Jenny Colganové.
Ostrov s vůní čerstvého chleba - ano, ano, próza prošpikovaná jídlem a hlavní hrdinka, která opustí svůj hektický život ve městě a začne od nuly žít nový život na přílivovém ostrově v Cornwallu, to je moje, vždyť mě znáte. :-)
Zato Piknik v Provence, ten je trochu z jiného těsta. Hlavní hrdinka (a autorka v jedné osobě) má vlastně tak nějak všechno, po čem současná třicátnice touží - miminko, manžela, byt, práci... A přesto všechno změní jedna dovolená v Provence, jeden "dům s minulostí". A najednou z Elizabeth není Pařížanka, ale žena, maminka a manželka z Provence, jež si se svým manželem otevře zmrzlinářství.
Trochu (trochu hodně) jsem se v hlavní hrdince viděla. Ne, nebojte, nechystám se odstěhovat do Provence a nechci si otevřít zmrzlinářství. :-) Jde spíš o to, co se jí honilo hlavou. Sžívání se s miminkem, hledání si cesty k němu, učit se být mámou. Přestěhování se na vesnici, přijetí úplně jiného stylu života než toho skrz naskrz městského. Změna našeho JÁ.
Tyto a mnohé jiné myšlenky byly vyvažovány pasážemi o vaření. Vaření, stejně jako pro mě např. četba knih, bylo pro Elizabeth přirozenou součástí jejího JÁ. Umožnila čtenáři, aby jí stál po boku už při samotném nákupu surovin na místních trzích či získaných od starousedlíků, zasvětila ho do tajů konkrétního receptu a ještě ho pozvala k samotnému aktu jedení. Schválně píšu aktu, protože zase až díky knize si člověk uvědomí, že jídlo + rodina + stůl = mnohdy jediný čas, kdy se rodina sejde pohromadě, a že si právě proto máme tyto chvilky náležitě užívat... A proto ani přípravu jídla nepovažujme za promarněný čas... Bon appetit!
