Život je jinde

Život je jinde. Milan Kundera. Jeho romány a povídky jsem ve velkém hltala ještě coby studentka gymnázia. Když se nějaká jeho kniha objevila v knihkupectví, musela jsem ji mít. Svými znalostmi o Kunderových dílech jsem oslňovala i u zkoušky z literatury na vysoké škole. Pak pár let nic. Útlum. Podpořený nezáživnou (a dle mého soudu nepovedenou) Nesmrtelností. 

A hle - ke sklonku letošního léta - obrat. Vykračovaly jsme si to, podotýkám, velice pomalu (přes mé těhotenské bříško jsem si už neviděla na špičky noh), po prostějovském náměstí a zaujala nás výloha nového knihkupectví. A co to nevidím! Nový (přesněji staronový, kniha vznikla už roku 1969) Milan Kundera! Chtěla, musela jsem knihu mít! Mámu napadla spásná myšlenka, že mi ji s tátou dají k zářijovým narozeninám. No odolejte. :-)

Nyní je konec října a já mám konečně dočteno. Z prvních kapitol jsem byla nadšená. (Nadšení zřejmě s největší pravděpodobností pramenilo z intelektuálního strádání v šestinedělí.) :-)

Román líčil životní osudy "básníka" Jaromila před druhou světovou válkou a po ní a byl rozdělen do částí o dětství, pubertě, dospívání, dospělosti. Kapitoly o dětství se mi líbily. Dokonce jsem mezi Jaromilovou maminkou a mnou shledávala jistou podobnost: Např. nechci od porodu při pohledu do zrcadla vidět moje břicho. :-) Ale když jsem se od dětství přes pubertu dostávala ke kapitolám o dospělém Jaromilovi, osudy zamindrákovaného mamánka kombinované se všudypřítomnou Kunderovou ironií a sarkasmem, útočícího na všechno kolem, mi začaly vadit. 
A vadí mi stále. Každopádně, kdo máte rádi romány Milana Kundery, přečtěte a posuďte sami.