V životě prožíváme různé strachy –
strach z neznámého, z něčeho, co nemůžeme ovlivnit, strach o své
blízké. K obtížnějším situacím se mnohdy snáze postavíme čelem a obavy si
nepřipouštíme. A paradoxně nás vyděsí něco docela „malého“. Podobným pocitům
čelila při své procházce temným lesem i malá myška, hrdinka nového pohádkového
příběhu známého dětského spisovatele a výtvarníka Petra Horáčka. Tak se pojďme
společně podívat, jak si se strachem nakonec poradila.
Malá myška jednoho dne ráno oznámila
svým kamarádům (králíčkovi a krtkovi), že se půjde projít do lesa. Králík ji
varoval, že je les strašidelný a plný velkých strašlivých zvířat, ale myška se
nedala odradit. Neohroženě se do hlubokého lesíka vydala. Cestou potkala
obrovská zvířata – vlka, medvěda a losa. Myška se jich však vůbec nebála, a to
by z nich měli strach i samotní lidé! Vyděsil ji někdo úplně jiný…
Jak už bývá u Horáčkových příběhů
zvykem, ilustrace vytváří celkovou atmosféru příběhu. Přesto se mi zdá, že
kniha O myšce, která se nebála je jiná než dosavadní autorova díla.
Hře s barvami a symbolice zvířecích postav byl tentokrát přisouzen mnohem
větší význam, než tomu bylo v předchozích titulech. To je patrné již
v úvodu, kdy prostřednictvím kontrastu zářivých a temných barev Horáček vytváří
přechod z bezpečného místa (paloučku a zázemí přátel) do neznámého temného
lesa. Stejně tak zlo a hrozbu, jež výše jmenovaná zvířata představují, velice
dobře obtiskl v jejich velikostech, barvách a výrazu očí.
Zvířata symbolizující strach, zejména
vlk, ho v nás, čtenářích, opravdu vyvolávají. Těžko říci, zda je to dobře,
či špatně. Strach přece není o bezstarostnosti a lehkosti. Na druhou stranu –
osobně mi právě ona zmíněná lehkost a bezstarostnost typická pro autorovy texty
trošku chybí.
Příběh O myšce, která se nebála
bych doporučila takovým dětem, jež dokážou uchopit buď sami, nebo s pomocí
rodičů myšlenku celého textu a ilustrací. Nově se mohou těšit také na mnohem
větší formát knihy!
HORÁČEK, PETR. O myšce, která se nebála. Praha: Portál, 2019, s. 30.
