O zapomínání, přeřeknutí, přehmátnutí, pověře a omylu
Už
se vám někdy přihodilo, že jste zapomněli nějaké jméno a ne a ne si na něj
vzpomenout? Měli jste ho na jazyku, věděli jste jistě, na jaké písmeno začíná.
A ono nakonec znělo úplně jinak? Pak se vám do rukou dostala ta správná kniha –
Psychopatologie všedního života!
Sigmund Freud (1856-1939) - známý
vídeňský neurolog, psychoterapeut a zakladatel psychoanalýzy, jenž se narodil
v moravském Příboru, napsal Psychopatologii všedního života roku
1901 (tedy rok po knižním vydání svého nejznámějšího spisu Výklad snů). Věnuje se
v ní „chybným úkonům“, které každodenně provází naše životy. Řeč je o
zapomínání, přeřeknutí, přehmátnutí, pověře a omylech.
Pokud si představujete tuto knihu jako
nudnou odbornou publikaci, šeredně se pletete. Pan Sigmund Freud vás pozve do
světa jako vystřiženého z Hercula Poirota, kde si dva neznámí lidé ve
vlaku krátí dlouhou chvíli tím, že si povídají a sdělují si své zážitky
z cest, kde si dva přátelé vyzbrojeni klobouky na hlavě a vycházkovými
holemi v ruce najdou čas na odpolední procházku a chtějí si předávat své
pracovní, politické a filozofické postřehy a kde se lidé snaží žít podle
zažitých rodinných a společenských hodnot.
Tyto hodnoty a stopy jistého řádu
v sobě nese též samotný text. Je rozčleněn do 12 kapitol (např. Zapomínání vlastních jmen, Zapomínání cizích
slov, Přeřeknutí, Omyly) a doplněn bohatým poznámkovým aparátem.
Na začátku každé kapitoly je teoreticky
vysvětlen daný „chybný úkon“ a poté s holmesovským zaujetím a logikou podrobně
doložen několika konkrétními praktickými příklady (událostmi, situacemi, „drby“)
buď přímo z Freudova života, nebo ze života jeho přátel či pacientů.
Nyní je na místě otázka. A jak se mi
bude taková kniha číst? Nebude se hemžit odbornými termíny, kterým neporozumím?
Obávám se, že alespoň minimální středoškolská znalost Freudových principů
psychoanalýzy je v tomto případě nutná. Nic si z toho ale nedělejte. Freud
také tvrdil, že Psychopatologie je určena (mimo lékařů) i laické veřejnosti,
ale zároveň tak nějak přirozeně předpokládal, že lidé budou znát jeho výzkum a
učení.
Ani samotné čtení teoretických pasáží
není úplně jednoduché. Vyžaduje plné soustřední a průběžné uvědomování si, co
mi chtěl Freud touto výpovědí sdělit.
Proč jsem si tedy takový (docela
náročný) text vybrala, ptáte se? Jsem tajnou obdivovatelkou Freuda. Fascinují
mě jeho myšlenky o našem vědomí a nevědomí, o obranném mechanismu vytěsnění, poutá
mě, co se skrývá pod známými id, ego a superego. V Psychopatologii mě naopak
zajímalo, jak dochází k zapomínání a přeřeknutí, jelikož zapomínáním u nás
trpí většinou můj manžel a k přeřeknutí mám sklony já. 😊Velice stručně
řečeno - k zapomínání (volně si doplňte čeho) podle Freuda dochází kvůli
motivu nelibosti, který v nás určité dojmy, znalosti, sliby vyvolávají. Přeřeknutí
mají na svědomí toulavé jazykové obrazy, jež mám v hlavě (pod prahem
vědomí) a nemají být vysloveny. A já na ně tak urputně myslím, až si je pak
jazyk jen tak mimochodem vysloví.
Psychopatologie
všedního života je, viděno z mého pohledu, velice
zajímavá kniha. Ale stejně tak jsem si vědoma toho, že není typem četby, u
které si večer doma odpočinete a vyčistíte si hlavu. Psychopatologie skutečně v dnešní době cílí na odborníky
v odpovídajících oborech. Ale třeba se mezi námi – vámi laiky najde nějaký
další odvážlivec, jehož tato tématika dostatečně zaujme a knihu si přečte.
Člověk v silné nervové depresi
neovládá své zvíře tak, jako když je zdráv. (s. 157)
Přesně vzato, takové nedorozumění
se zakládá na tom, že jeden vidí příliš málo a druhý příliš mnoho. (s. 182)
Můžeme docela obecně tvrdit, že každý
neustále provádí psychickou analýzu svých bližních a zná je proto lépe než
každý jednotlivec sebe. Poznej sebe sama. (s. 182)
Omyly paměti se liší od zapomenutí
provázeného chybným vzpomenutím jen tím, že omyl si neuvědomujeme, nýbrž mu
věříme. (s. 187)
Neustále mě trápí myšlenka, že jsem
se vlastní vinou nestal tím, čím bych mohl být podle svých schopností. (s. 209)
FREUD, SIGMUND. Psychopatologie všedního života. Praha: Portál, 2016. 256 s.
Pozn.: Vydání 3., přepracované, v Portále 1.
